|
|
Potřeba jistoty a bezpečí na vybraných dětských odděleních
ŠKRAŇKOVÁ, Jana
Hospitalizace představuje pro dítě řadu velkých změn, necítí se dobře, je odtrhnuté od domova, od svých kamarádů a ocitá se v novém neznámém prostředí plném bílých plášťů, strachu a různých nemocí. Po příchodu do nemocnice ztrácí pocit bezpečí a bojí se. Naplnění potřeby jistoty a bezpečí je pro jeho zdravý vývoj stěžejní, a proto jsme se v diplomové práci tímto tématem zabývali. Cílem diplomové práce bylo zmapovat, do jaké míry je u dětí na vybraných odděleních naplňována potřeba bezpečí a jistoty. Rovněž jsme chtěli zjistit, jakým způsobem se dotazované děti adaptují na nemocniční prostředí a zmapovat přístup sester k dětem v kontextu uspokojování potřeby bezpečí a jistoty. V teoretické části jsme popsali klasifikací potřeb dětí a charakterizovali potřebu jistoty a bezpečí. Věnovali jsme se adaptaci dítěte na nemocniční prostředí a spolupráci s rodinou, úloze rodičů při hospitalizaci dítěte a dále problematice hospitalismu. Pro empirickou část jsme zvolili kvalitativní výzkumné šetření metodou polostrukturovaného rozhovoru s hospitalizovanými dětmi a sestrami. Výzkumný soubor tvořilo 17 dětí mladšího školního věku a 6 sester ve stejném poměru ze tří dětských oddělení Fakultní nemocnice v Motole. Při rozhovoru s dětmi jsme zjišťovali, jak se v nemocnici cítí, co prožívají, zda mají návštěvy, zda se něčeho nebojí a jak jsou informované o diagnóze, vyšetřeních a délce hospitalizace. Se sestrami jsme vedli rozhovor ohledně zajišťování potřeby jistoty a bezpečí, snižování strachu a bolesti, společné hospitalizace rodičů s dětmi a přípravy dítěte na vyšetření. Na základě analýzy výsledků jsme došli k závěru, že potřeba bezpečí a jistoty je u dětí naplňována do velké míry. Děti se na nemocniční prostředí adaptují zpravidla dobře. Sestry k nim přistupují s láskou a snaží se jim dostatečně věnovat, povzbuzovat je a nahrazovat jim rodiče, když nejsou s nimi hospitalizováni. Domníváme se však, že nevěnují dostatek času psychosociální anamnéze, a proto jsme navrhli vytvořit adaptační dotazník, který bude sloužit sestrám po přijetí dítěte k hospitalizaci.
|
|
|
Prevence hospitalismu u dětí předškolního věku
URBANOVÁ, Eva
Nemoc je pro každého člověka v jeho životě velmi zatěžující a nepříznivá situace, která je v některých případech spjata s nezbytnou hospitalizací. Ačkoliv je v dnešní době snaha hospitalizovat jedince pouze na nezbytně nutnou dobu, přesto existují situace, kdy je tato doba pobytu v nemocnici pro některé nemocné velmi dlouhá. Zvláště pak, jedná-li se o dětského pacienta, který náhle vzniklému stavu nerozumí a nechápe proč, když mu není dobře, nemůže být tam, kde je bezpečí, tedy doma ve svém prostředí se svými nejbližšími. Snahou všech zdravotníků je poskytovat hospitalizovaným dětem takové prostředí, které by eliminovalo negativní psychické a fyzické projevy právě v souvislosti s jejich nedobrovolným pobytem v nemocnici. V dnešní době se však také na péči o hospitalizované děti podílí mnoho jiných profesí, než jak tomu bylo dříve. Záměrem výzkumného šetření bylo identifikovat preventivně orientovaná opatření v rámci předcházení projevů hospitalismu u dětí předškolního věku využívaná vybranými dětskými odděleními. Dále jsme zjišťovali, jakým přínosem jsou tato opatření pro lékaře, sestry, hospitalizované děti a jejich rodiče. Teoretická část diplomové práce je zpracována na podkladě odborných zdrojů. Pro zpracování empirické části byla zvolena kvalitativní metoda s využitím polostrukturovaných rozhovorů s lékaři, sestrami, hospitalizovanými dětmi v předškolním věku a jejich matkami. Rozhovory byly realizovány v období únor a březen 2017 na dvou dětských odděleních nemocnic v Jihočeském a Moravskoslezském kraji. Získaná data byla následně analyzována metodou otevřeného kódování. V souladu se stanovenými cíli byl postup analýzy rozhovorů rozdělen do tří fází. V první fázi byly zpracovány rozhovory se zdravotníky. Ve druhé fázi byly analyzovány údaje získané od matek a třetí fáze spočívala v podrobné analýze rozhovorů s dětmi. Z výsledků, ke kterým jsme v rámci výzkumného šetření dospěli, je patrné, že velkou snahou zdravotníků eliminovat negativní důsledky hospitalizace předškolních dětí je naplněním jednotlivých bodů Charty práv dětí v nemocnici. V popředí zájmu stojí především délka hospitalizace, humanizace prostředí, eliminace zbytečných léčebných a ošetřovatelských procedur a v neposlední řadě vytváření podmínek pro společnou hospitalizaci s rodiči, kteří se tak stávají aktivnějšími účastníky celého léčebného procesu. Rodiče mohou provádět základní ošetřovatelskou péči, mají dostatek informací, avšak nejdůležitější je pro ně vědomí, že mohou být po celou dobu hospitalizace s dítětem, kterému se dostane náležité pomoci. Zároveň pomáhají zdravotníkům, především sestrám, získat čas, který mohou věnovat nejen své odborné činnosti, ale také dětem, které jsou hospitalizovány samy bez rodičů. Sestry a lékaři mohou nosit barevné uniformy, což má jistě také nemalý vliv na zmírnění úzkosti a vhodnou adaptaci dítěte. K vyšetření využívají Kiwanis panenky, jejichž prostřednictvím mohou s dítětem navázat spolupráci či demonstrovat léčebné nebo ošetřovatelské výkony. Kiwanis panenky mohou být také předškolním dětem společníkem a kamarádem, který je provází po celou dobu hospitalizace, ale také prostředkem pro vyjádření svých pocitů nebo prvkem pro tvořivou činnost a hru. Z analýzy výsledků výzkumného šetření vyplynulo, že na péči o hospitalizované děti na dětském oddělení se také velkou měrou podílejí učitelky, dobrovolníci a různé organizace, které sebou přinášejí i spoustu nápadů, možností a projektů. Tato efektivně a dobře koordinovaná spolupráce může mít velký význam nejen v péči o hospitalizované děti, ale také může přispívat ke kvalitě ošetřovatelské péče v pediatrii. Svou účastí na oddělení vytváří prostor pro samotné zdravotníky, kteří tak získají čas pro svou odbornou práci, podílejí se na humanizaci oddělení a zároveň vytváří pro děti a jejich rodiče programy, které jim dobu strávenou v nemocnici značně zpříjemní a dovolí tak alespoň na chvíli zapomenout, kde skutečně jsou.
|
|
|
Rizikové faktory ústavní výchovy ve vztahu k užívání nelegálních drog - případové studie
Votava, Tomáš ; Kalina, Kamil (vedoucí práce) ; Reichelová, Lenka (oponent)
Cílem a hlavním zadáním této práce je v jednotlivých případových studiích uživatelů nelegálních návykových látek, kteří prošli ústavní výchovou zjistit, jaké rizikové faktory v souvislosti s ústavní výchovou se vyskytly u zkoumaných osob, jaké byly nejvíce zastoupeny, a jaká životní událost nebo události souvisely s počátkem drogové kariéry zkoumaných osob. V teoretické části práce je nejprve popsána ústavní výchova ohledně její funkce, legislativních a zákonných norem platných v ČR a v důvodech umísťování dětí do ústavní výchovy. Dále je zde ústavní výchova pojednána s ohledem na formování lidské osobnosti, kde jsou popsány jednotlivé rizikové faktory ústavní výchovy vzhledem k vývoji osobnosti, které vycházejí ze současných teoretických poznatků tohoto fenoménu, přičemž hlavní pozornost je věnována psychické deprivaci v dětství v souvislosti s ústavní výchovou. V této práci se jedná o kvalitativní výzkum formou případových studií, a metoda pro získání dat pro účely této práce je polostrukturované interview. Z výsledků této diplomové práce vyplývá, že u zkoumaných osob se v určité míře objevily všechny popsané rizikové faktory ústavní výchovy, ale nejvíce se v jednotlivých případových studiích objevily projevy hospitalismu a další souvislosti, které mohou být příčinou a důsledkem psychické...
|
|
|
Problémy spjaté s odchodem z dětského domova do běžného života
LEJSKOVÁ, Lucie
Tato práce si klade za cíl zjistit, jakým způsobem bývalí dlouhodobí uživatelé dětských domovů řeší problémy v různých oblastech jejich života po odchodu z těchto zařízení. V teoretické části je popsán systém náhradní péče o děti a dospívající v ČR, dále jsem pozornost zaměřila na charakteristiku dětských domovů a odchodů z nich. Výzkumné šetření bylo uskutečněno prostřednictvím rozhovorů s bývalými dlouhodobými uživateli dětských domovů. K dosažení cíle jsem stanovila obecné ukazatele, které vyplývají z teoretických poznatků. Většina zjištění se shodovala s teoretickou částí, pouze oblast bydlení nebyla respondenty hodnocena jako problémová. Šetření poukázalo na chybějící informovanost uživatelů o možné účasti na projektech a návazných službách, které by jim zpočátku mohly pomoci.
|
|
|
Odchod mládeže z ústavní péče a první rok samostatného života
Štanclová, Tereza ; Čabanová, Bohumila (vedoucí práce) ; Orságová, Petra (oponent)
Bakalářská práce "Odchod mládeže z ústavní péče a první rok samostatného života" pojednává o problematice odcházení zletilých z náhradní výchovné péče a o následném osamostatňování těchto mladých lidí. V práci autor sleduje okolnosti, za jakých klient ústavní péči opouští a pozornost je také věnována dostupným možnostem následné péče, které umožňují plynulejší přechod od náhradní výchovné péče k osamostatnění. Teoretickým východiskem je koncept sociální exkluze, kterou jsou mladí lidé po odchodu z ústavní péče ohroženi pro jejich nezřídka nižší úroveň dosahovaného vzdělání, nižší konkurenceschopnost na trhu práce, nefunkční záchytnou sociální síť rodiny a absenci konexí. Součástí práce je kvalitativní výzkum v jehož rámci byly nahrávány rozhovory s klienty zařízení ústavní a následné péče a s experty v dané problematice. Smyslem výzkumu je poskytnout reflexi zúčastněných aktérů a ilustrovat tak situaci, v které se mladí nezaopatření lidé nachází.
|
|
|
Častá hospitalizace dítěte a její vliv na jeho potřebu bezpečí a jistoty
TREPPESCHOVÁ, Adéla
Potřeba je projevem nedostatku, chyběním něčeho či porušením vnitřní rovnováhy a ovlivňuje jedince k chování, které má rovnováhu znovu vytvořit. Potřeba jistoty a bezpečí je dominantní potřebou zejména u malých dětí. Je to potřeba vyhýbat se ohrožení a nebezpečí a projevuje se obecnou lidskou tendencí eliminovat úzkost. Lze ji uspokojit prostřednictvím spolehlivého a jistého mezilidského vztahu. Pocit jistoty a bezpečí umožňuje člověku získání důvěry, životních hodnot, spolehlivosti, nezávislosti, orientaci v lidském společenství i v materiálním světě. Hospitalizace dítěte znamená výrazný zásah do života jedince. Dítě je v nemocnici separováno od rodiny, od svého domácího prostředí, omezováno v pohybu, upoutáno na lůžko a obklopeno cizími lidmi v cizím prostředí s odlišným denním režimem. U dětí hovoříme o hospitalizmu, pokud jsou podmínky v nemocnici nebo ústavu, kde je dítě dlouhodobě umístěno, tak nepříznivé, že je dítě poškozováno ve svém vývoji. Z léčebného hlediska má umístění dítěte v nemocnici i kladné stránky, jako je stálý lékařský dohled a odborná péče. Jako cíl práce jsem si zvolila zjistit, zda jsou uspokojovány potřeby u často hospitalizovaného dítěte. Stanovila jsem dvě hypotézy. Potřeba bezpečí a jistoty není uspokojována u často hospitalizovaného dítěte (H1), spolupráce sestry s rodinnými příslušníky v době hospitalizace dítěte je minimální (H2). Stanovené hypotézy se nepotvrdily. Ke zpracování praktické části své bakalářské práce na téma: {\clqq} Častá hospitalizace dítěte a její vliv na jeho potřebu bezpečí a jistoty.`` jsem použila kvantitativní výzkum. Jako techniku sběru dat jsem použila řízený rozhovor, pozorování a dotazník, kde jsou výzkumným souborem pacienti dětského oddělení českobudějovické a písecké nemocnice a jejich rodinní příslušníci. Výsledky ukazují, že při hospitalizaci dítěte u něj vzniká nízká míra obavy z nemocnice, jejího prostředí a zdravotnického personálu, naopak však velkému procentu dětí je v nemocnici smutno, jak po rodině, tak po kamarádech, domácím mazlíčkovi i po jejich hračkách. Při hospitalizaci dítěte je více jak polovina rodičů ubytována se svým dítětem a průměrná délka hospitalizace dítěte je ve třech pětinách 1 týden, v jedné čtvrtině případů 2-4 týdny, v jedné desetině případů 5 a více týdnů, a pouze velice nízké procento dotazovaných na otázku délky hospitalizace dítěte neodpovědělo. Informaci dítěti o nemoci, se kterou je hospitalizováno, mu poskytuje v nadpoloviční většině případů ošetřující lékař a v jedné pětině rodiče dítěte a necelá jedna desetina dotazovaných na zadanou otázku neodpověděla. Chtěla bych, aby tato práce posloužila jako učební text a byla poučným materiálem, jak pro zdravotnický personál, tak i pro rodiče hospitalizovaných dětí.
|
host ::
RSS.